Změna velikosti písma

3. 12. Svatoslav

Zítra: Barbora
Drobečková navigace

Úvod > Obec > Tipy na výlet

Tipy na výlet

Muzeum historických náklaďáků v Pálči

www.historicke-nakladaky.cz

https://www.centralbohemia.cz/dr-cs/26398-muzeum-historickych-nakladaku-palec.html

výstava.JPG

Peruc

Páleč-Vraný-Peruc-Vrbičany-Páleč
počet km:

Peruc se do povědomí veřejnosti Peruc zapsala romantickou pověstí o setkání knížete Oldřicha a prosté dívky Boženy, z jejichž svazku se narodil Břetislav díky němuž vládli Přemyslovci dalších 300 let. Historie zanechala v Peruci nemálo historických památek. Nejvíce vyhledávaná je zastřešená pseudogotická Boženina studánka a mohutný Oldřichův dub, který je starý 1000 let (objem kmene v patě stromu je 970 cm). V roce 2005 mu byl udělen Nadací partnerství v Programu Strom života titul Strom hrdina. Svažité návsi dominuje kostel sv. Petra a Pavla, postavený r. 1725 P. P. Columbanim. Naproti němu se rozkládá trojkřídlý patrový zámek, jehož rokokovou přestavbu  původního sídla prováděl v letech 1694 – 1724  italský stavitel Antonio Porta. Po jeho smrti práce dokončil v letech 1760 – 1770 Petr Pavel Columbani. Sochařská výzdoba sloupového schodiště v oválné vstupní hale zámku  je bohatě vyzdobena sochami andílků – světlonošů z dílny I. F. Platzera z doby kolem roku 1170.V jižním křídle zámku je v letních měsících otevřena  Pamětní síň Emila Filly, který zde trávil poslední roky svého života a zdejší krajinu velmi miloval. Nenapodobitelná je Krásná (Čechova) vyhlídka uprostřed blízkého lesa, kde se otevírá pohled na panorama Českého středohoří.  Zde vznikaly kromě krásných obrazů Emila Filly i Čechovy verše. Na místním hřbitově je pochován (novoklasicistní kaple nad hrobkou) páter  František Daneš, kněz, vlastenec a pedagog, který byl v 19. století vůdčí osobou kulturního, společenského i politického života v Peruci. Perucká fara se stala za jeho působení  místem schůzek našich předních buditelů a vlasteneckých politiků, předních mužů českého kulturního a společenského života, např. K. H. Borovský, Fr. Palacký, W. W. Tomek, Sv. Čech, F. L. Rieger, K. Sabina, L. Čelakovský, J. V. Frič a další. V zámecké zahradě je otevřeno Muzeum české vesnice, které  bylo vybudováno ze staré barokní sýpky z konce 18. století. Zde jsou uchovány staré zemědělské stroje, různé nářadí,  nástroje a předměty,  které byly odedávna součástí života na českém venkově, ale také loutkové divadélko a stará školní třída.

http://www.peruc.cz/

Zámek Oldřichův dub Boženina Studánka

Libochovice, Házmburk

Páleč-Horní Kamenice-Lukov-Ječovice-Podbradec-Brníkov-Poplze-Libochovice-Klapý-Křesín-Stradonice-Peruc-Vraný-Páleč
počet km:

Město Libochovice, ležící na levém břehu dolního toku řeky Ohře, vzniklo na místech pradávných sídlišť. Písemné doklady o existenci vsi, později městečka, pocházejí ze 13. stol. Dějiny Libochovic jsou úzce spjaty s historií hradu Klepy, později zvaným Hazmburk, který pochází ze 13. stol. V době husitských bouří byly Libochovice dobyty a vypáleny. Za krále Vladislava II. dostaly některé výsady městských cechů a v roce 1560 byly Ferdinandem II. povýšeny na město. V té době začíná i postupná přestavba staré Libochovické tvrze rodem Lobkoviců a později Dietrichsteinů do podoby dnešního barokního zámku. Stavbu vytvořil proslulý italský stavitel Antonio della Porta. Zámek je známý i tím, že se zde v roce 1787 narodil významný český lékař a vědec Jan Evangelista Purkyně. Libochovice jsou vstupní branou Českého středohoří.

Hrad HAZMBURK, dříve zvaný Klepý, se již přes šest století týčí nad úrodnou rovinou kolem řeky Labe a dolní Ohře na pozadí zelených kuželů Českého středohoří. Od počátku 17. století však leží v troskách. Své pojmenování získal až po roce 1335, kdy ho podle svého erbovního znamení pojmenoval Zbyněk Zajíc z Valdeka. Hrad HAZMBURK se rozkládá na 418 metrů vysokém čedičovém návrší. Čedičový masiv byl v letech 1898, 1900 a 1939 příčinou přírodních katastrof, při kterých byla zničena původní obec Klapý. S HAZMBURKEM je spojeno mnoho pověstí a bájí, které inspirovaly významné české umělce, například Karla Hynka Máchu, Svatopluka Čecha, Emila Fillu a další. Státní hrad HAZMBURK zve k návštěvě svojí nezastupitelnou rolí přírodní rozhledny s možností výstupu schodištěm na hranolovou věž, nazývanou BÍLÁ.

http://www.klapy.cz/hazmburk.htm

Libochovice - zámek Házmburk

Zlonice, Mšené Lázně, Budyně nad Ohří

Páleč-Vyšínek-Zlonice-Šlapanice-Mšené Lázně-Budyně nad Ohří-Mšené Lázně-Ředhošť-Lukov-Horní Kamenice-Páleč
počet km:

Zlonicko bylo osídleno už v době předhistorické. Ves Zlonice s kostelem a tvrzí je doložena v roce 1318. Na rozvoji zemědělské obce měly velký podíl dva rody: Valkounové (1544 -1707) a Kinských (od r.1721). Rod Valkounů: Erb je shodný s erbem někdejších pánů Zlonic - Žerotínů, s kterými byli spřízněni. Bohuchval Valkoun z Adlaru nechal přestavět tvrz Štáf (Stauf- staroněmecky skála) počátkem 17.stol.na renesanční zámek (na nádvoří je jejich rodový znak), obnovil faru a školu, postavil špitál pro chudé. Díky poslednímu členu rodu byla ves Zlonice roku 1705 povýšena na městečko se všemi příslušnými právy. Rod Kinských: Toto období přineslo hospodářský a kulturní rozkvět: vznik několika továren, které využívaly železniční křižovatky, v letech 1727 - 1744 přebudování chrámu Nanebevzetí Panny Marie, roku 1745 postavení nového špitálu pro chudé (čp.20, nad vchodem je rodový znak Kinských), podle plánů K.I.Dientzehofera byla v letech 1750 až 1753 postavena fara.

Mšené-lázně je převážně zemědělskou obcí, rozprostírající se na samém okraji litoměřického okresu. Leží v údolí Mšenského potoka 220 – 260 m nad mořem. Počet obyvatel se pohybuje kolem 1600. Rozloha celé obce činí 3722 hektarů. K jádru obce byly v průběhu historického vývoje připojeny původně samostatné obce   Podol a Vrbice, v době nedávné pak Ředhošť s osadou Loucká, Ječovice s osadou Bohdal, Podbradec a Brníkov. V nejromantičtější části obce jsou položeny lázně, obklopené rozsáhlým starým parkem. Lázně mají svou vlastní historii. Prameny léčivých podzemních vod v blízkosti obce jsou známy od pradávna. V polovině 18. století byla voda vyvěrající v blízkosti myslivny u panské bažantnice užívána myslivci. Dovážel si ji i budyňský lékař MUDr. Bayer k léčení svých pacientů. V roce 1790 přijel na inspekci ředitel panských majetků rodu Kinských František Pavikovský, který trpěl žaludečními nevolnostmi. Když se napil mšenské vody, ulevilo se mu – tím byl dán podnět k založení lázní. Kníže Oldřich Kinský neměl sám odvahu k budování lázní, ale souhlasil s jejich výstavbou i s tím, že na to Františku Pavikovskému půjčí peníze a ten je vybuduje na své náklady – což se  r. 1796 stalo.  Když se pozemkový majetek ve Mšeném dostal do vlastnictví rodiny Tomanovy, byly zahájeny na počátku 20. století rozsáhlé rekonstrukce lázeňského areálu i provozu lázní. Po II. světové válce byly lázně zestátněny.

Budyně nad Ohří - Městečko na pravém břehu Ohře dosáhlo podle Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska pozoruhodných výsledků při obnově městské památkové zóny, a tak bylo společně s "historickými giganty" Kutnou Horou a Kroměříží nominováno na titul Historické město roku ´97. Vyhlášení se konalo 17. dubna 1998 a vítězství si nakonec odnesla Kroměříž. Přesto budyňští neodešli s prázdnou a získali cenu Město roku ´97, vyhlášenou vydavatelstvím Economia. Této nominaci vděčí Budyně historickému jádru s areálem původního gotického hradu a kostelem svatého Václava, či spíše péči, se kterou se budyňští svému městu věnují. Budyně je městečko s dlouhou historií a první zmínky sahají do roku 1173. Tehdy zde již stálo opevněné sídlo (knížecí dvůr), patrně při brodu na řece Ohři. Ohře tehdy tvořila důležitou hranici mezi územím obsazeným Lučany na severní straně a středočeských Přemyslovců na jižní straně. Budyně se záhy stala oblíbeným občasným sídlem přemyslovských knížat i prvních králů a lesnatá krajina kolem Peruce jejich oblíbeným lovištěm. V 16. století dochází v Budyni k intenzivní stavební činnosti a renesanční zámek dobudovaný koncem 16. století se stává nejhonosnějším panským sídlem v Čechách. Současnou podobu dala vodnímu hradu - zámku stavební rekonstrukce za posledního majitele hraběte Herbersteina v letech 1902 - 1909. Stavba se dvěma křídly je pouhým torzem původní vznešené stavby dvorcového typu. Dřívější hluboké vodní příkopy, které obklopovaly celé nádvoří obehnané mohutnou hradbou, zůstaly pouze v náznacích v zadní části hradního dvora. V prostorách takto zrekonstruovaného hradu bylo ve dvacátých letech zřízeno řídícím živnostenské školy Antonínem Jandou "Jandovo městské muzeum". To bylo přístupné veřejnosti až do roku 1975, kdy na hradě opět proběhla rekonstrukce. Ke znovuotevření Jandova muzea došlo 1. 11. 1997 v bývalé konírně a můžete si zde prohlédnout historické předměty vážící se k historii Budyně či alchymistickou dílnu v původních prostorách, kde se za Jana Zbyňka Zajíce alchymistické pokusy skutečně prováděly.

http://www.zlonice.cz/
http://www.msene.cz/
http://www.budyne.cz/

Zlonice Mšené Lázně Budyně nad Ohří

Kamenný muž u Klobuk

Pojedeme-li z Klobuk po silnici směrem na Telce, kousek za vsí po pravé straně v poli najdeme osamocený vztyčený kámen, považovaný za pravěký menhir - kultovní předmět snad z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Asi 3 m vysoký špičatý kámen je tvořen nepravidelně vrsevným, tmavě červenohnědým arkózovým pískovcem, jaký se nikde v blízkém okolí nevyskytuje. Svou výškou je jednoznačně největším menhirem na území České republiky. Vrstvy probíhají kolmo k zemi, takže je zřejmé, že skalní jehla není v přirozené pozici a že balvan byl vztyčen lidskýma rukama. Vysoké kamenné sloupy zvané menhiry se vyskytují v pravěkých megalitických kulturách. Nejznámější pocházejí z Anglie a Francie, kde zřejmě sloužily k rituálním účelům, hovoří se i o jejich významu pro astronomická pozorování. Klobucký Kamenný muž míval dřív kolem sebe kruh z menších kamenů, které však už dávno vzaly za své. Okolí sloupu zkoumali i archeologové, nenašli však nic, co by mohlo o minulosti této památky vypovídat. Pověst tvrdí, že se Kamenný muž každý rok pohne o krok velký jako zrníčko písku směrem ke Klobukům. Až dorazí ke kostelu, nastane prý konec světa. (Čerpáno z knihy "999 turistických zajímavostí České republiky")

Kamenný muž u Klobuk

Dřevěné zvonice

V okolí lze nalézt několik zachovalých dřevěných zvonic. Pyšní se jimi obce Hořešovice, Kvílice, Tuřany a Neprobylice. Neprobylickou zvonici na návsi s kamennou podezdívkou nelze přehlédnout. Pochází z roku 1890 (kopie starší stavby), s renesančními náhrobníky a třemi velmi starými zvony. Zde též stával středověký neprobylický kostel. Nad vsí lez rovněž spatřit kostel sv. Ducha z roku 1741, upraven byl v 19. století.